Autor: Linda Albrechtová
Tento text byl převzat z blogu BLINDička aneb život prakticky nevidomé ženy.
O historii a pravidlech Braillovy abecedy jsem již psala v poměrně hojně čteném článku: Braillovo bodové písmo. V tomto textu bych se však chtěla zaměřit na důležitost, alespoň základní, znalosti tohoto bodopisu. A také trochu zavzpomínat na moji absolvovanou výuku bodového písma.
Proč se raději nespoléhat na technologie?
Dnešní doba je hodně přetechnizovaná, a tak upadá potřeba učit se Braillovo bodové písmo. Fyzické knihy jsou nahrazeny digitálními dokumenty. Pro potřeby zrakově postižených je vše čteno hlasovým výstupem různých intonací, ženských i mužských hlasů. A tak by se mohlo zdát, že umět číst hmatem není potřeba, vždyť vše přečte počítač či mobilní telefon se speciálními softwary. Vůbec neříkám, že technický pokrok je nějak špatný, naopak. Rozvoj různé techniky za posledních dvacet let dal zrakově postiženým netušené možnosti v oblastech vzdělávání, seberealizace, navazování sociálních vazeb, ale i samotné sebeobsluhy. Jelikož zjistit barvu, rozpoznat čárový kód, zjistit, zda je v místnosti rozsvíceno či si přečíst tištěnou předlohu dodalo zrakově postiženým pocit samostatnosti a soběstačnosti.
Dotyky, knihy a Braillovo bodové písmo
Ruku v ruce s pokrokem bychom však neměli zapomínat, řekněme, na tradiční hodnoty, a tím je podle mě i znalost Braillova bodového písma. Pokud čteme text v počítači za pomoci hlasového výstupu, pak naše čtení postrádá členění a uspořádání textu, čteme jaksi lineárně bez možnosti kontaktu s textem, za mě je to takové ploché. Určitě bych nechtěla skladovat doma v braillském tisku např. Ottův slovník naučný, ale občas potrénovat hmat a zažít intimitu při kontaktu s knihou je do jisté míry osvobozující. Zrovna tak si myslím, že pokud člověk poslouchá čtený text buď strojovým hlasem, ale i např. živým mluvčím, tak je tam stále hodně velký prostor na to se nesoustředit na rozdíl od toho, když čte člověk knihu tak nějak pro sebe.
Proč jsem se vlastně začala zamýšlet na praktičností znalosti reliéfního braillského písma? Zdá se mi, že doba je vstřícnější a tolerantnější k různým formám hendikepu. Instituce se snaží o odstraňování bariér z veřejných, ale i virtuálních prostor. V té souvislosti jsem si všimla, že popisky v Braillově bodovém písmu se pomalu začaly objevovat i jinde než na lécích. V poslední době jsem našla popisek na heřmánkovém čaji, ale také na Míšovi, tvarohovém dezertu, což mě velmi potěšilo, protože popisek v Braillu na potravinách by uvítal každý zrakově postižený. Bez potřeby vytahování mobilního telefonu k vyfocení produktu by stačilo pouze sáhnout a hned víme, zda je krém čokoládový nebo vanilkový. V tomto ohledu by se základní znalost bodopisu hodila každému, kdo již popisky v černotisku číst nemůže.
Výuka Braillova bodového písma
A co bylo mou motivací k učení Braillova písma? Byla to moje progresivní oční vada. Od malička jsem věděla, že se mi bude zrak zhoršovat, a tak jsem chtěla umět číst a psát jako zcela nevidomí, kteří jsou gramotní právě díky znalosti tohoto písma. Dále mě motivovalo to, že se naučím něco nového, taková touha po seberozvoji. V dnešní době jsem ráda, že BBP znám, ať kvůli tomu, že si mohu přečíst názvy léků na krabičkách, čísla poschodí ve výtahu či si můžu udělat popisky na různé předměty a produkty v domácnosti, o kterých chci mít přehled a vědět kde, co je a co to je. Tím, že znám základní braillský kód, mohu pomáhat při výuce písma dalším lidem. Můžu si číst beletrii, poezii, ale také studovat cizí jazyky. Určitě bych si však netroufla na zápis matematických, fyzikálních nebo hudebních obratů. Na to už je třeba hlubší a odbornější znalosti zápisu BBP. Avšak pro účely každodenní potřeby mi moje znalosti postačují.
Začala jsem se učit bodové písmo na základní škole, kdy jsem posléze v budoucnu absolvovala ještě dvakrát opakovací kurz v plzeňském Tyfloservisu. Podrobněji o mých začátcích a progresech ve výuce BBP přináší článek: Braillovo písmo a já.
Kurzy v Tyfloservisu
Chtěla bych napsat pár řádek právě o kurzu v Tyfloservisu. Jedním z kurzů sociální rehabilitace zrakově postižených, které Tyfloservis poskytuje, je právě nácvik čtení a psaní Braillova bodového písma. Kurz je připraven pro každého klienta individuálně. Klade se důraz na potřeby jednotlivce, jeho zkušenosti, možnosti a dovednosti. Ohled je brán na aktuální zdravotní, ale i psychický stav klienta. Podoba, rychlost, ale i obsah je přizpůsoben přáním a představám. Tak se nemusí bát kurz absolvovat jak začátečník, tak i pokročilý, který chce zopakovat samotný kód či jen procvičit hmat. Kurz je veden zkušenými lektory. Výuka je prokládána čtením a psaním tak, aby se obě činnosti vzájemně doplňovaly. Soustředí se na rozvoj hmatových schopností každého jedince, jelikož hmat může být největší překážkou při výuce písma. Lektoři prokládají výuku zajímavými úkoly, cvičeními či rébusy a hádankami za použití všech dostupných pomůcek na nácvik braillského kódu. Jaké pomůcky jsou k dispozici, se můžete dočíst zde: Braillovo bodové písmo – pomůcky.
Kurz je tedy individuální, od toho se také odvíjí délka jeho trvání. Pokud se vám stane v průběhu kurzu, že zjistíte, že toto není šálek kávy pro vás, tak vám nikdo hlavu neutrhne, když kurz přerušíte. Každopádně to může být příjemná změna a možnost nabytí nových znalostí a dovedností, které lze využít při své vlastní sebeobsluze, pokud zrak již k těmto účelům neslouží. Kurz v Tyfloservisu lze absolvovat jak v prostředí krajských středisek, těch je 13 po celé republice, která je takto zcela pokryta službami organizace, tak v domácím prostředí klienta, který nemá možnost se do střediska dopravit. Služba je tedy ambulantní i terénní, poskytovaná od 15 let věku a je zcela zdarma.
Svoboda čtení
Braillovo bodové písmo jistě patří do života každého zrakově postiženého. Je jedno, v jakém věku s ním začnete. Poradila bych vám při výuce trpělivost a vytrvalost. Není těžké se naučit kombinaci jednotlivých písmen, ale rozpoznat je posléze hmatově. Což může činit problémy a způsobovat pocit neúspěchu. Proto je třeba být vytrvalý. Neboť samostatně si přečíst názvy léků či popisek na CD, je pak osvobozující pocit. A pak číst si knihu v posteli bez nutnosti jakéhokoli světla mohou vidící jen závidět.
Pokud člověk ztrácí kontakt se psaným textem, již nečte zrakem, nepíše rukou, pak ztrácí kontakt s jazykem. Myslím si, že tímto může gramotnost klesat, a proto je určitě velkým benefitem v životě zrakově postiženého se bodové písmo naučit.