Autorka textu: Oĺga Šintáková – Instruktorka rehabilitace – konzultantka Tyfloservisu, o.p.s.
První setkání
Dodnes si pamatuji své první setkání s Tyfloservisem a jeho službami. Byla jsem na mateřské dovolené. Na setkání ohledně výběru vhodné lupy jsem musela vzít i to moje malé šídlo. Daník hrozně zlobil, ale díky svaté trpělivosti instruktorky se nám povedlo vybrat tu správnou lupu. Tu jsem pak využívala během celého svého studia.
K úspěšnému dokončení studia mi také pomohl kurz Psaní na klávesnici počítače všemi deseti, který Tyfloservis nabízí. To mi výrazně ulehčilo psaní všech písemných prací, včetně té bakalářské. Den státnic byl pro mě obzvláště významný, nejenže jsem státnice absolvovala s vynikajícími výsledky, ale také jsem dostala dvě nabídky práce. Zvítězil Tyfloservis, a to díky mé lásce k práci s lidmi a výborným zkušenostem se službami této organizace. Jsem tady již 3. rokem a jsem moc spokojená.
Práce nevidomé instruktorky
Být instruktorkou rehabilitace a konzultantkou se zrakovým postižením je práce krásná, odpovědná, a leckdy náročná. Pro klienty se stáváte vzorem, ukázkou toho, že život jde dál, i když se už na něj nemůžeme dívat vlastníma očima. Život nekončí, právě naopak, začíná nové dobrodružství.
Učíme se poznávat svět jinými smysly a používat je tak, abychom byli samostatní, nezávislí a mohli dělat vše, co jsme rádi dělali. Tentokrát však bez kontroly zrakem. Nedá se to naučit ze dne na den a jen málokdo to zvládne bez pomoci. Existují různé techniky a postupy, jak toho dosáhnout, a každý pracovník Tyfloservisu je musí znát a dobře ovládat.
Proto absolvujeme náročný výcvik v oblasti zrakové terapie, sebeobsluhy a prostorové orientace osob s těžkým zrakovým postižením. Mně tento výcvik pomohl i osobně, nejenže jsem si zlepšila mojí „šílenou“ techniku chůze s bílou holí, ale dovedl mě k mému skvělému pomocníkovi – vodicímu psovi.
Nová životní cesta
Moje Adélka je se mnou od září 2020 a daří se nám skvěle. Dalo by se říct, že nepatří mezi „standardní“ vodicí psy, je to totiž velký knírač. Mít velkého knírače byl vždy můj sen, akorát jsem si nebyla jistá, zda by mohl být psem vodicím.
Trvalo 5 let, než jsem se rozhodla, že zkusím jít nevyšlapanou cestou. Kurz instruktorů prostorové orientace nevidomých a slabozrakých mě varoval před riziky, která jsem si předtím neuvědomovala. Mé rozhodnutí však nezměnil, ale pomohl mi „pohlídat si“ výběr výcvikového střediska, výběr štěněte a průběh Adélčina výcviku.
Díky kurzu jsem byla připravena i na alternativu, že by Adélka musela být z výcviku vyřazena ze zdravotních nebo jiných důvodů. Snažila jsem se být v neustálém kontaktu se všemi, kteří o ni pečovali, nebo vedli její výcvik. Snažila jsem se být co nejvíce s Adélkou samotnou. Nakonec vše dopadlo na výbornou. Z Adélky je kultivovaná psí dáma, pomocnice a společnice na mých cestách, a rošťácký kamarád pro zbytek mé rodiny. A já mám pár cenných zkušeností a poznatků, které můžu předat dál svým klientům.