Typy zrakových vad
Zrakové postižení je jedno z nejzávažnějších postižení. Jeho závažnost spočívá ve faktu, že až 80 % informací získáváme zrakem, který má vliv na rozvoj celé osobnosti člověka, na utváření představ, rozvoj paměti, myšlení nebo rozvoj motorických schopností. Využití zrakových schopností ovlivňuje celá řada faktorů, k zásadním patří skutečnost, zda se jedná o vadu vrozenou, či zda vznikla na základě onemocnění či úrazu, během školní docházky nebo v dospělosti. Jakým způsobem člověk na obtížnou situaci spojenou se ztrátou zrakových dovedností reaguje, je velmi individuální a závisí to na osobnosti konkrétního člověka, jeho schopnostech, vlastnostech, vlohách, předchozí zkušenosti i na přístupu lidí z jeho okolí.
Makulární degenerace
První pozorovatelné příznaky makulaturní degenarace je rozostřený obraz, rozvlněné, prohnuté linie a písmena.
Poškození centrální části sítnice tzv. žluté skvrny.
Závažné onemocnění, u kterého dochází k poškození centrální části sítnice tzv. žluté skvrny. Obvykle postihuje jen jedno oko, ve druhém oku se však onemocnění projeví během několika dalších let.
U suché formy dochází ke zhoršování zraku pozvolna a objevuje se u 90 % nemocných s makulární degenerací. V případě vlhké formy, kdy dochází k prosakování a krvácení do sítnice, jsou změny zrakové ostrosti výraznější a mohou být příčinou praktické slepoty.
Onemocnění typicky vzniká po 65 roce věku. Léčbou je možné jeho průběh zpomalit, nelze jej však vyléčit.
Prvními pozorovatelnými příznaky je rozostřený obraz, rozvlněné, prohnuté linie a písmena. Ztrácí se schopnost číst, rozeznávat známé tváře a barvy.
Pro diagnostiku vlhké formy je spolehlivou metodou využití Amslerovy mřížky. U této formy je mřížka vnímána jako významně pokřivená. Pro suchou formu není tento test jednoznačný, pouze může docházet k rozmazání některých částí mřížky.
Zde si můžete stáhnout Amslerovou mřížku.
Závažné onemocnění, u kterého dochází k poškození centrální části sítnice tzv. žluté skvrny. Obvykle postihuje jen jedno oko, ve druhém oku se však onemocnění projeví během několika dalších let.
U suché formy dochází ke zhoršování zraku pozvolna a objevuje se u 90 % nemocných s makulární degenerací. V případě vlhké formy, kdy dochází k prosakování a krvácení do sítnice, jsou změny zrakové ostrosti výraznější a mohou být příčinou praktické slepoty.
Onemocnění typicky vzniká po 65 roce věku. Léčbou je možné jeho průběh zpomalit, nelze jej však vyléčit.
Prvními pozorovatelnými příznaky je rozostřený obraz, rozvlněné, prohnuté linie a písmena. Ztrácí se schopnost číst, rozeznávat známé tváře a barvy.
Pro diagnostiku vlhké formy je spolehlivou metodou využití Amslerovy mřížky. U této formy je mřížka vnímána jako významně pokřivená. Pro suchou formu není tento test jednoznačný, pouze může docházet k rozmazání některých částí mřížky.
Zde si můžete stáhnout Amslerovou mřížku.
Diabetická retinopatie
Diabetes mellitus (cukrovka) je chronické, dědičné onemocnění komplexního rozsahu, charakterizované absolutním nebo relativním nedostatkem inzulínu, což ovlivňuje metabolismus uhlovodanů, tuků a bílkovin.
Zrakové potíže jsou zapříčiněny změnami v očních cévách, přesněji výlevy krve na sítnici. Dochází k tvorbě nových cév a k případnému odchlípení sítnice.
S cukrovkou mohou být spojeny i další zrakové vady jako katarakta nebo glaukom.
Mírnější forma onemocnění je bez výlevů krve na sítnici, tzv. bez proliferativních změn. U pokročilejší, proliferativní diabetické retinopatie, dochází k prosakování krevního séra mimo cévy sítnice, k možnému růstu nových cév a k otoku sítnice.
Základem léčby je dokonalá kompenzace cukrovky, kontrolovaná dieta a aplikace inzulínu. V případě výlevů krve na sítnici je prováděna laserová terapie (fotokoagulace), která vidění nelepší, pouze konzervuje daný stav a zpomaluje zhoršování. V určitých případech je nutné odstranění sklivce a jeho nahrazení umělým roztokem silikonového oleje, po kterém se doporučuje čtení vsedě, vzpřímeně, bez předklonu, např. se sklopnou deskou.
U osob s tímto onemocněním je typické proměnlivé vidění, kolísající úroveň zrakových schopností, postupné snižování zrakové ostrosti, výpadky zorného pole různé velikosti a umístění, potíže s oslněním a světloplachost.
Zákal čočky, katarakta
Jedná se o onemocnění čočky. Zdravá čočka má schopnost zaostřování na blízké i vzdálené předměty, slouží také jako ochrana před UV zářením. Zkalení a neprůhlednost čočky obvykle vzniká chemickými změnami bílkovin, které čočku tvoří.
Příčinou vzniku zákalu mohou být také systémová nebo jiná oční onemocnění – diabetes, zarděnky, toxoplazmóza, zánět duhovky, glaukom. Vliv mohou mít i dlouhodobě užívané léky, např. kortikosteroidy, může se jednat o pooperační komplikaci nebo důsledek mechanického poranění.
Nejčastější formou je senilní katarakta vznikající přirozeně, věkem. Postupně dochází ke snižování zrakové ostrosti, problémům s oslněním, omezování zorného pole či klesající ostrosti ve vnímání barev.
Standardní léčbou je chirurgické odstranění zkalené čočky a její náhrada umělou nitrooční čočkou s následnou slabou brýlovou korekcí.
Není zatím známá jednoznačná prevence zabraňující vzniku katarakty. Důležitá je změna stravovacích návyků a životního stylu (omezit kouření) a ochrana oka kvalitními slunečními brýlemi.
Zelený zákal, glaukom
Jedno z nejzávažnějších očních onemocnění, které má mnoho příčin a různé klinické projevy. U 1 – 2 % populace nad 40 let věku způsobuje poškození zrakového nervu a trvalé nevratné poškození zrakových funkcí (u 10 % nemocných končí úplnou ztrátou zraku).
Zásadním rizikovým faktorem u tohoto onemocnění je zvýšený nitrooční tlak (nevyskytuje se vždy), jehož vlivem dochází k postupnému úbytku gangliových buněk sítnice, výpadkům na zorném poli a charakteristickým znakům na terči zrakového nervu. Normální hodnoty nitroočního tlaku se pohybují v rozmezí od 10 do 21 mmHg.
Lze klasifikovat dva hlavní typy zeleného zákalu: Primární glaukom s uzavřeným úhlem, kdy jsou zablokovány odtokové cesty nitrooční tekutiny v úhlu přední komory periferní části duhovky, je typický prudkým zvýšením nitroočního tlaku, akutním záchvatem, bolestí oka, zarudnutím, výrazným poklesem vidění, nevolností. Primární glaukom s otevřeným úhlem, který je mnohem nebezpečnější, probíhá zvýšením nitroočního tlaku poruchou v trámčině úhlu přední komory periferní části duhovky. Glaukomové změny jsou v tomto případě pozvolné, nenápadné a přesto mohou skončit nevratnými změnami na terči zrakového nervu a v zorném poli.
Existují lidé, kteří mají vyšší nitrooční tlak, aniž by se projevily glaukomové změny; a naopak lidé, u kterých je naměřen nitrooční tlak mírně či občasně zvýšený a přesto u nich vznikají změny na terči zrakového nervu a v zorném poli.
Léčba je zaměřena na intenzivní snížení nitroočního tlaku vhodnými léky, případně chirurgický zákrok zlepšující podmínky pro průtok nitrooční tekutiny. Pro léčbu je zcela zásadní včasné odhalení glaukomu.
Refrakční vady
Refrakční vady jsou způsobeny změnou lomivosti optických prostředí nebo předozadní délkou oka. Obraz je zamlžený nebo rozmazaný a oko nedokáže tuto vadu korigovat. Snaha kompenzovat tyto potíže vede ke svalovému a nervovému vyčerpání s následkem únavy, slzení očí či bolesti hlavy.
Jednou z nejpočetněji zastoupených refrakčních vad je krátkozrakost, jejímž hlavním projevem je špatná viditelnost vzdálených předmětů. Pokud potřebná korekce čočkou se zápornou dioptrickou hodnotou (rozptylka) dosahuje více než -10 D, bývají na očním pozadí degenerativní změny sklivce, sítnice i cévnatky. Zvýšená námaha (zvedání těžkých břemen, údery, kotrmelce, stoj na hlavě, hluboké předklony aj.) může být rizikem odchlípení sítnice.
Moderním řešením krátkozrakosti jsou laserové a chirurgické zákroky, u osob s krátkozrakostí nad -10 D nebo příliš tenkou rohovkou je doporučeno zavedení umělé čočky do přední komory oka před fyziologickou čočku.
Dalekozrakost, projevující se horším viděním na krátké vzdálenosti, se osoby s těmito problémy snaží kompenzovat zvýšením optické mohutnosti oka. Tato neustálá aktivita oka je značně namáhavá, může být provázena pálením a řezáním očí, bolestmi hlavy, únavou, nevolností, sníženou výkonností oka, nepříjemnými pocity při delším čtení apod.
Vada je korigována čočkou s plusovou dioptrickou hodnotou (spojka) a řešením jsou rovněž laserové a chirurgické zákroky.
Mezi refrakční vady patří také astigmatismus, způsobený nesymetrickou optickou mohutností oka, nejčastěji z důvodu nepravidelného zakřivení rohovky. Výsledný obraz u oka s astigmatismem je rozostřený a deformovaný (příkladem astigmatické plochy je třeba zadní strana čajové lžičky); dlouhodobá zraková práce může být namáhavá, typickým projevem je přivírání víček při pohledu do dálky nebo natáčení hlavy do určitého směru. Časté je též horší vnímání kontrastů.
Korekce astigmatismu je řešena cylindrickými čočkami, někdy se přistupuje ke korekci laserem nebo k chirurgické operaci.