Autorka: Bc. Vladislava Mušinská – Instruktorka rehabilitace nevidomých a slabozrakých
Úvod
Chodidla sama o sobě jsou dokonalým orgánem s velmi mnoha nervovými zakončeními – toho využívá čínská medicína, ale i na našem trhu se objevují masážní podložky nebo boty s výběžky pro automasáž nohou. Bosé chodidlo je velmi citlivé a lze jím nahmatat i velmi drobné detaily a nerovnosti. Toto lze využít právě při prostorové orientaci s samostatném pohybu nevidomých a slabozrakých (dále jen PO SP), protože jde o další informaci z okolí – poskytuje informace o tom po čem jdeme, určí nám velmi dobře rozhraní ploch, a to i těch, které jsou holí velmi špatně rozpoznatelné a také rozvíjí rovnováhu a zlepšuje postavení celého těla.
Nesmíme však zapomínat na to, že jde o doplňkový zdroj informací a bílou hůl v žádném případě nenahradí. Abychom se mohli hlouběji zabývat využitím „bosé chůze“ při PO SP, je potřeba osvětlit některé termíny.
Co znamená termín bosá chůze
Bosá chůze je, jak každého napadne, chůze bez obutí. Dříve to bývalo zcela běžné a ve velké části světa dodnes chodí lidé zejména bosi. V moderním, euro-americkém kontextu je to však i chůze ve speciální obuvi, které připomíná chůzi bez bot. V těchto botách je noha v postavení, jako by byla bosa, prsty jsou volné a mají mnoho prostoru. To umožní chodidlu fungovat tak, jak bylo stvořeno – je ideální oporou pro rovnou a vzpřímenou chůzi. Vyrovnává balanční nerovnosti terénu, i malou nerovnost lehce překoná a tělo ji vyrovná. I tyto boty poskytují informaci o tom, po čem jdeme. Mají velmi tenkou podrážku a to umožní chodidlu vnímat tyto informace.
Útrapy klasické obuvi
Klasické boty jsou sice krásnou a designovou záležitostí, ale na nohy svého majitele příliš nemyslí. Ženy často a dobrovolně trpí v obuvi, která jim deformuje prsty na nohou, chodí ve vysokých podpadcích, úzkých lodičkách. Pak trpí nejen nohy – častý je tzv. vybočený palec, ale i celé tělo. V takovýchto botách chodidlo neplní svou funkci. Lékaři nyní i doslova „bijí na poplach“, protože je prý až 90% českých dětí plochonochých, tzn. že nemají dobře vyvinutou příčnou a podélnou klembu.
Navíc, téměř všichni velcí výrobci obuvi – sportovní, vycházkové, vyrábí své boty v Číně. Příliš nerozlišují, pro koho boty vyrábí. Česká noha je slovanská, je široká a má vyšší nárt. Proto, pokud si člověk kupuje tuto obuv, neberete zřetel na specifika svojí nohy. Někdy je třeba vybrat i boty větší – ale takové boty správně nesedí a to přináší mnohá zdravotní rizika.
Noha, tedy zejména chodidlo je v takové botě doslova uvězněno, a neplní svoji funkci. Při chůzi se chodidlo přizpůsobuje tomu, po čem jde, přemisťuje různě težiště těla, člověk lépe zvládá chůzi po nerovném terénu. V klasické botě chodidlo takto nereaguje, ani nemůže a člověk může padat a ztrácet rovnováhu.
V čem jsou barefooty lepší?
Další výhodou „bosé chůze“ je i vliv na bederní páteř a mezilopatkové svaly. Málo se ví, že pokud má někdo oslabeny mezilopatkové svaly, více námahy přebírá bederní páteř a ta pak bolí. Při chůzi naboso nebo v bosobotkách (barefoot obuv), pak člověk intuitivně povolí mezilopatkové svaly a tím ulevuje i bedení páteři. Vliv to má obecně na postavení celé páteře, potažno na uvolnění celého těla. Proto se i člověk, který nazuje takové boty, zdá být vyšší.
Bosá chůze obecně posiluje šlachy a svaly zeména v lýtkové části. Pokud má někdo uvolněné kotníky a má často výrony, taková obuv, či přímo bosá chůza dokáže posílit uvolněné šlachy a ulevit těmto potížím. I svaly v lýtkách se zpevní (ne zmohutní, ale zpevní).
Chodit lze samozřejmě úplně naboso – to lze po různých trávnících, pískových cestách, „bosých chodníčcích“ apod. Lze i ve městě, ale není to úplně vhodné, zejména kvůli hygieně. Možností jsou tzv. bosobotky (barefoot obuv), kterých je celá řada a vyrábí je dnes již mnoho značek.
Zdravotní benefity
Ortopedická obuv poskytuje oporu, ale bez této opory je noha stále slabá, klemby se bortí. V jiných botách je chodilo vtěsnané do prostoru, kde nemůže fungovat, nefunkčnost se pak přenáší do kyčlí, beder, mezilopatkového svalstva. To vede k hrbení se a výsledkem je špatná a nevybalancovaná chůze.
Pokud takovému člověku dáte bosé boty, ihned je patrné celkové narovnání, i neškolenému oku neunikne jakési vycentrováni těla a narovnání hlavy. Opora, protože se na chodidlech uleví přetížení v jiných částech těla a pak i člověk s holemi dokáže stát rovně.
A pro člověka, který má problémy se zrakem přináší benefity právě ve vnímání toho, po čem jdeme. Je lepší, pokud to budete zkoušet, zavřít oči a jít – tam kde to je bezpečné a známé. Protože odstraníme rušívé podněty (vizuální), reagujeme citlivěji na zvuky a právě i na nerovnosti v terénu a vnímáme to, co máme pod chodidly.
Možná rizika
Ač mají tyto boty a tento způsob chůze nesporně mnoho výhod, pozor by si měli dát diabetici, protože mají horší hojení ran. I jim však může přinést řadu benefitů, ale měli by vše konzultovat s lékařem.
Další skupinou, která by si měla dávat pozor jsou lidé s neurologickými poruchami. Zejména v počátku totiž může po chůzi v bosobotkách bolet hlava – u citlivějších jedinců. Proto i zde je na místě konzultace s lékařem. To někdy může působit obtíže – zejména pokud je lékař starší a nenahlíží tělo jako celek.
Někteří lékaři svým pacientům u některých obtíží tuto obuv sami doporučí, jiné zrazují. U fyzioterapeutů je to obdobné. Bohužel zatím chybí ucelená kritická publikace na toto téma a nezbývá, než vystačit s internetem. A zde najdete jak zástupce pro, tak i proti nošení tohoto typu obuvy a stylu chůze. Zde nejvíce platí, že nejlépe je vyzkoušet to přímo na sobě.
Barefooty a prostorová orientace nevidomých
Nyní se již můžeme věnovat možným přínosům pro POSP NS. Noha, tedy chodidlo je velmi citlivý orgán. Na to se často zapomíná, i když mnozí z nás kupují masážní pantofle (s výstupky na masáž chodidel) nebo podložky na stání. Indická, čínská tzv. tradiční medicína pracuje s tím, že množství orgánů se projektuje do chodidel.
Noha je velmi citlivá na jakýkoli dotyk. Toto často odrazuje od bosé chůze. Nicméně jako malé děti jsme běhali bosi a nevadilo to. Pomocí chodidel lze tak získávat mnoho informací z okolí – kudy jdu, po čem, vnímat rozdíly, rosu, mokrou trávu apod. O informace z okolí zde jde primárně.
Zejména ve městě je na chodnících i mimo ně mnoho prvků, které mají za cíl usnadnit nevidomím orientaci. Jenže – a nebudeme nic předstírat – mnohé z nich nejsou dobře provedeny, působí zmatečně nebo je holí nelze nalézt, protože splývají. Vezměme kupříkladu obyčejné žulové dlažební kostky. Mám na mysli ty menší.
Nyní je lze nalézt téměř ve všech historických částech měst. V nich se často umisťují signální pásy z bílých kostek s výstupky nahoru. Jsou rozměrově velmi podobné dlažebním kostkám. Často také okolo nich chybí hladký pás z obdelníkové dlažby. Rozpoznat takový signální pás je holí obtížné a pro řadu klientů téměř nemožné.
Spojení s povrchem
Při použíti bosé chůze i bosých bot (letní i zimní varianty) je to velmi snadné. Je to proto, že tento typ dlažby má tři malé výstupky, které dělají jakýsi hrot. Pokud na ně člověk došlápne, hned cítí rozdíl mezi obyčejnou žulovou dlažbou a touto speciální. V mnoha případech je to velmi podstatné, protože např. v Pardubicích je tento typ dlažby častý a pokládá se jako signální i varovný pás, a také jako speciální – na rozhraní cyklostezky a stezky pro chodce. V určitých úsecích jsou obě tvořeny běžnou žulovou dlažbou a rozdíl není holí patrný. Jedná se o starší úseky, nové jsou budovány už asfaltové, aby byli vhodné pro bruslaře a koloběžky.
Podobně je to i s jinými typy dlažby, kdy holí nemusí být bezpečně rozpoznána, kdežto s využitím bosé chůze je rozdíl velmi dobře patrný. I zde je však mít na paměti, že bílá hůl je nezastupitelná – protože poúrovňové překážky lze nalézt pouze při použití vhodných technik chůze s ní.
Další využití je při přecházení. Vodící pásy, které jsou nastříkané na silnici jsou často sjeté. Ale pokud je člověk už vychozený, používá bosé boty, lze je chodidly rozpoznat. Nejlépe to jde v letním typu obuvi, pro zkušenější i v zimním typu, ale ne vždy – zde je třeba upozornit i na to, že pokud je přechod nově nastříkán, lze v letní variantě rozpoznat i přechod mezi nastříkanou zebrou a silnicí.
Barefooty pomáhají chránit i psí parťáky
Dalším nezanedbatelným přínosem je vnímání teploty povrchu. Zejména v letních měsících se totiž povrch ve městech hodně rozpaluje, a to i na stezkách a pěších stezkách v parcích a odpočinkových zónách. To se může hodit majitelům vodících psů, protože ne vždy se dokáží vcítit do potřeb psa. V parných dnech bývá zvýšená teplota povrchu a navíc cca do 50 cm od země může být zvýšená koncentrace ozonu a teploty, která může dosahovat i 50°C.
Pro psy to znamená nejen to, že se mu hůře dýchá, ale i dvojnásobné působení teploty – zhora a zespoda. Člověk to nemusí vnímat, protože má hlavu mnohem výš a také přehřátý povrch nevnímá, protože má podrážky, která chrání chodidla. Při chůzi na boso nebo s bosobotkami, člověk vnímá rozpálený povrch a uchyluje se instinktivně tam, kde povrch není rozpáleny. Tím chrání i psa. Psí tlapky žádnou ochranu nemají a pokud ho necháme jít po rozpáleném městkém povrchu, může se stát, že se mu tlapky popálí. Nemusí si jít o fatální popáleniny, ale i tak ho to bolí.
Obdobné je to v zimních měsících, kdy, zejména při silnějších a dlouhotrvajících mrazech je dobré ochránit tlapky psa buď speciálním krémem nebo botkami pro psy. Podchlazený povrch je vnímán bosobotkami velmi intenzivně, i pokud si obujeme zimní zateplenou variantu.
Je třeba upozornit i na to, že pokud napadne větší množství sněhu, nelze úplně v bosobotkách chodit, protože nechrání od vlhka. Pak je nám zima na chodidla a celkově vnímáme zimu mnohem intenzivněji. Navíc sněhem zapadaná dlažba, vodící pásy apod. znesnadňují rozpoznání chodidly. Objevují-li se pak zmrazky nebo ledovka, je to i relativně nebezpečné, protože se tento druh obuvi poměrně hodně klouže. Jiné je to, pokud je na podzim na chodnících listí, protože noha vjede pod tuto vrstvu a lze poměrně dobře terén přečíst.
Lepší rovnováha
Posledním velkým přínosem je držení rovnováhy a chůze po nerovném terénu. Bota s jakoukoli podrážkou způsobí to, že i malá nerovnost dokáže narušit rovnováhu člověka a vychílit ho. Pokud jde člověk bos nebo v bosobotkách, při došlapu na nerovnost aktivuje svaly v chodidlě, které se okamžitě nerovnosti přizpůsobí a automaticky reaguje celé tělo. Proces je to intuitivní a člověk to v případě menší nerovnosti nemusí ani zaznamenat. Tyto nerovnosti se běžně vyskytují na chodnících, dlažbách, nemusí jít vždy jen o chůzi v terénu. I chůze z prudšího kopce je jednodušší, tělo se přizpůsobuje samo a samo reaguje na změnu sklonu terénu. Po delším používání se tělo srovná, vyváží se střed těla a člověk je při chůzi pevnější, pružnější a osově vyrovnaný.
Závěr
Závěrem je třeba říci a zopakovat, že chůze na boso nebo v bosobotkách nenahrazuje bílou hůl. Ta je nezastupitelná a nenahraditelná. Může však výrazně pomoci nejen pro rozvoj udržení rovnováhy, ale i pro využití citlivosti chodidla při došlapu na různý povrch a vůbec lepší vnímání povrchu chodidly. Je i nutné říci, že pokud se člověk rozhodne pro tento typ chůze nebo obutí, je třeba chodila a vůbec celou nohu i tělo nejprve připravit a rozcvičit – lze využít různé typy cvičení pro chodidla. Zprvu by tato chůze měla být krátká. Až si tělo zvykne, je možné chůzi prodlužovat. Také je třeba říci, že je vhodné obuv střídat, aby noha měla více podnětů. Někdo chodí bosky nebo v bosobotkách stále, ale terapeuti zdůrazňují střídání. Každý však reaguje jinak a někomu tento způsob nemusí vůbec vyhovat.
Co je podstatné pro nevidomé a využití pro orientaci v prostoru je zejména celkově vybalancovaná chůze, zpevnění nohou a středu těla, rovné držení těla a rozvoj hmatu v chodidlech a tím i lepší orientace v jednotlivých površích. Jedná se o další možné informace, které může nevidomý, slabozraký, ale i zcela bezproblémově vidící člověk využívat.
Má to i jeden menší nedostatek a nutno na něj upozornit zejména dámy. Pokud takto chodíme pravidelně a často, chodidlo povoluje a roztahuje se, jaksi se zvětší. Proto si člověk i kupuje větší obuv, a obuv, kterou má i řadu let už neobuje. Znemožňuje to i nošení lodiček apod. proto i do společnosti je třeba vybírat jiný typ obuvi, pokud člověk nechce příliš trpět.
Protože tyto zkušenosti nelze přenášet tak, aniž to člověk vyzkouší, nezbývá než říci – bosky to toho.